staff review
Paulo Coelho, slavný brazilský spisovatel, je jedním z nejčtenějších soudobých spisovatelů. Skutečně zaslouženě; jeho knihy vyšly v překladu do 58 jazyků v 150 zemích. Každou novou knihou Coelho dokáže čtenáře znovu a znovu překvapit - unikátním námětem i pozoruhodným způsobem podání. Coelho není jen romanopisec, popisující úchvatný děj, on se rovněž hluboce zamýšlí nad filozoficko-spirituálními problémy a myšlením svých protagonistů. Záhir se důstojně řadí vedle Coelhových předcházejích knih, při tom je to značně autobiografický a dost nelítostný román.
Hlavní nití, která svazuje příběh románu Záhir je pojem záhiru, který autor převzal z islámské tradice. Podle Encyklopedie fantastična Záhir znamená v arabštině viditelný, přítomný, neunikající pozornosti. Něco nebo někdo, co hned po prvním kontaktu postupně natolik ovládne naši mysl, že se nedokážeme soustředit na nic jiného. To lze považovat za svatost, nebo za šílenství..
Ztracení a následné hledání osobního záhira hlavní postavy románu se postupně stává takovou posedlostí. Děj románu, plný nečekaných obratů a překvapení, obsahující realitu i mystično je prostředím tohoto hledání. Na první pohled je to příběh velice úspěšného spisovatele žijícího v Paříži. Spisovatel miluje svoji manželku, Esther, nicméně během let jejich manželské vztahy zevšední a populární spisovatel občas neodmítne milostné dobrodružství. Esther, zahraniční reportérka, reaguje na manželskou nudu tím, že přijímá životu nebezpečné reportážní úkoly na válečném poli. Snaží se nechápajícímu manželovi, který ji nedokáže duševně sledovat, vysvětlit svoji posedlost vyprávěním o jiných válečných zpravodajích: jdou z jedné země do druhé, jako by rutina smrti byla součástí jejich života… Už nedokážou žít bez nebezpečí, dobrodružství, adrenalinu v krvi. A o sobě říká: Je to jako droga. Jestliže jsem na bojišti, můj život má smysl… Žiju, miluji každou minutu, každou vteřinu. Není tu prostor pro smutek, pochybnosti, pro nic: zbývá jen veliká láska k životu.
Vzájemné nepochopení rozdílných postojů vůči životu vede k tomu, že se Esther jednoho dne ztratí aniž by zanechala vysvětlení nebo možnost kontaktu. Tehdy si manžel uvědomí jak hluboce ji pořád miluje a začne ji - svého záhira - hledat. .
Na scéně se objeví tajemný mladík Michail, kterého Esther před časem přivedla z Kazachstánu do Paříže. Michail postupně uvede manžela do styku s různými záhadnými osobami, s kterými se Esther stýkala před svým zmizením. Hledající manžel zapadá čím dál hlouběji do bizarní společnosti členů klanu, jakéhosi kultu orientovaného kolem mystických zážitků, nekonvečního životního stylu i oblékání a snaží se je uprosit, aby mu pomohli Esther najít. Během účasti na setkáních těch lidí, v rozhovorech (a pitkách) s nimi se pokouší nejen o návrat Esther, rovněž usiluje o to, aby ji pochopil a znovu k ní našel cestu. Ne, víc už neprozradím, překvapivý závěr si musí čtenář přečíst sám.
Dá se bez nadsázky říci, že Coelhův Záhir je napínavé čtení. Nejde ovšem jen o příběh samotný; spisovatel svými úvahami o smyslu života, o hledání ztracené lásky, o osobních ambicích, ponouká čtenáře k zamyšlení o vlastním životě. A jako vždy u Coelhovy tvorby, jeho úvahy a názory jsou v souladu se spisovatelskou zručností a vytříbeným stylem psaní. Rovněž nelze opomenout kvalitní překlad Pavly Lidmilové a fakt, že se román, který vyšel v Rio de Janeiro v roce 2005, dostává do rukou českých čtenářů i zde v Americe ve stejném roce.