review by staff
Vzpomínáte si na nějakou důležitou událost, která se stala když jste byli ještě dětmi? I když jste tomu dobře nerozuměli, cítili jste – hlavně podle chování rodičů nebo dalších dospělých – že se jedná o něco „velkého“? A jako dítě jste přemýšleli hlavně nad tím, jak tato událost změní váš život? A teï, po mnoha letech, o tom někomu vyprávíte… Jan Drábek ve své nové knize Po uši v protektorátu vypráví tímto stylem. Vyrůstal v Praze v privilegované rodině prominentního pražského advokáta. V době mnichovského diktátu a protektorátu byl dospívajícím hochem. Hlavním dějem knihy je tedy osud Drábkovy rodiny během tohoto údobí. Jeho otec byl jedním ze šastlivců, kteří se dostali ven z Osvětimi. Byl zapojen do válečného odboje a aby unikl zatčení domohl se prohlášení za choromyslného a přežil válku schován v Bohnickém blázinci. Přestože je kniha protkána historickými a politickými fakty a zajímavými událostmi, většinou sleduje vzpomínky z denního života mladého chlapce, kde nechybí ani úvahy o prvních láskách a sexuálním dospívání. Drábkův humor, sebeironie a vypravěčské umění mistrně mísí složité politické události s každodenním životem rodiny, která se toto těžké údobí snaží přežít. Poslední část popisuje útěk Drábkovy rodiny z milované vlasti, jejich pobyt ve Francii a konečně plavbu lodí do Ameriky. V samém závěru Drábek vzpomíná na svou první cestu do Československa po pádu komunismu v roce 1990. Někteří kritici tvrdí, že tato pasáž do knihy nepatří. Já s nimi nesouhlasím. Epilog knihu přivádí do současnosti. Silný kontrast mezi vyprávěním naivního chlapce a subjektivním, téměř sentimentálním pohledem Drábka na zemi, která mu zůstala téměř celý život „vlastí“ čtenáře nutí k zamyšlení. Po uši v protektorátu je druhou autobiografickou částí Drábkovy „Po uši…“ trilogie. Toto léto nám slíbil další pokračováni: Po uši v Americe. Už se na ní těším.