czech-books.com

Kniha medailonů českých osobností ze 16. a 17. století: např. Viléma z Rožmberka, Vratislava z Pernštejna, Ladislava Velena ze Žerotína, Albrechta z Valdštejna, a dalších.

Kniha je v ČR již vyprodaná.

Recenze:
Čtenáři – milovníci historie se zájmem uvítají tuto staro-novou knihu. Jak to, že staro-novou? Zdeněk Kalista poprvé vydal svoji studii, popularizující významné osobnosti české historie, v roce 1939 počátkem okupace, ve chvílích ztráty státnosti. Jeho cílem bylo „ukázat jak hluboko zasahoval náš národ do běhu světových dějin, jak důležitými činiteli byli představitelé jeho při stavbě velkých politických útvarů minulosti a přítomnosti i při budování důležitých cest lidského ducha a – závěrem z toho – jak podivuhodné tvůrčí schopnosti se tají v starém a bohatém kmeni, zakotveném v srdci Evropy“. Kalistovi šlo o to, aby „moje kniha …zasáhla ve chvíli, kdy, jak se zdá, je toho potřeba“.
Devatenáct kapitol Kalistovy knihy analyzuje české země od konce XVI. století přes přesun sil na evropském Západě, který výrazně ovlivnil také střední Evropu včetně českých zemí, později v době pobělohorské a během druhé poloviny XVII. století. Poslední kapitola se věnuje českým dobyvatelům zámoří. Pochopitelně naprostá většina Kalistových protagonistů je šlechtického původu, představitelů stavovské i habsburské politiky, výjimkou je „učitel národů“ Jan Amos Komenský.
Významnou součástí pojednávaného období byly snahy habsburských panovníků získat také polskou korunu. Zde sehrál důležitou roli Vilém z Rožmberka především během jeho tří poselství do Polska v letech 1573, 1576 a 1589. Jenže pan Vilém jako plnomocník císařský sjednal podmínky krajně příznivé Polsku – byla zaručená svobodná královská volba, arcivévoda Maxmilián se vzdal titulu polského krále a císař také rezignoval na politickou spolupráci s Moskvou – a tím zkřížil úsilí habsburské dynastie o dosažení polského trůnu.
Také Vratislav z Pernštejna se podílel na jednání s polskými stavy ve snaze spojit Čechy a Polsko pod jednou korunou. Kalista se domnívá, že v soustátí s velkou slovanskou většinou by se aspoń ona větev rodu habsburského, která by mu vládla, poslovanštila a nejspíš přímo počeštila, podobně jak se počeštili Lucemburkové. Nejspíš by nebylo došlo k Bílé hoře a všem událostem, které po ní následovaly. „O tom totiž, že v politickém díle jeho – a speciálně v nezdařené polské misi - uplatnil se vedle dvořana v něm i Čech, nelze pochybovat.“
Stanislav Pavlovský, kanovník a později probošt kapituly u sv. Petra v Brně byl zvolen biskupem olomouckým roku 1579. Jeho zásluhou se povzneslo biskupské hospodářství, od císaře Rudolfa získal zvláštní majestát, kterým byli olomoučtí biskupové pozdviženi za říšská knížata a jako suverén si osvojil právo razit vlastní mince. Nejvíce se zasloužil o posilování pozic katolického živlu v zemi a stavění hrází protestantismu zahraničnímu i domácímu. Biskup Pavlovský rovněž sehrál významnou roli při jednání Habsburgů o polskou korunu.
Rozsah této recenze neumožńuje pokračovat v podobném podrobnějším popisu všech postav, které Kalista ve své knize představuje. Uvedeme proto alespoń jejich jména: Zdeněk z Lobkovic, Karel ze Žerotína, Ladislav Velen ze Žerotína, Albrecht z Valdštejna- vévoda Frýdlantský, Heřman Černín z Chudenic, Jan Amos Komenský, Kašpar Zdeněk ze Sulevic, Karel Ferdinand z Valdštejna, Václav Eusebius z Lobkovic, František Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova, Humprecht Jan Černín z Chudenic a Jan Václav Vratislav z Mitrovic. S některými z těchto postav se setkáváme mezi poradci u švédského královského dvora, jméno Kašpara Zdeńka ze Sulevic se pojí s obranou a záchranou Vídně před armádou velkého vezíra tureckého, Kary Mustafy, Humprecht Jan Černín z Chudenic se především zasloužil o rozvoj českého baroka, jemu například Praha vděčí za známý Černínský palác na Hradčanech. Čeští misionáři, působící v době baroka v zámořských krajinách, se rovnali misionářským bratřím z velkých národů a v mnoha zemích uvedli kult světce Jana Nepomuckého.
Kalistova kniha není psaná jako historický román, nicméně to také není akademické pojednání, především je pozoruhodným souborem „medailonů“ o významných osobnostech českých dějin, o většině kterých jsem se ve škole neučili. Už tím je to kniha, která si zaslouží pozornost milovníků historie. A není to publikace staromilská - vydavatelství upravilo původní text po stránce pravopisné a stylistické, a doplnilo o současnou bibliografii.
Jarmila Horná
Victoria, B.C.